Legislativní požadavky v oblasti přípravy teplé vody

Rozdělení jednotlivých požadavků

Legislativu k přípravě TUV můžeme rozdělit do tří hlavních oblastí. První oblastí je v širším měřítku uživatelský komfort, tedy zejména dostatečné množství TUV s dostatečnými parametry teploty. Těmito požadavky se zabývá norma ČSN 06 0320/2006 Sb. Druhou oblastí jsou hygienické požadavky na kvalitu vody, zejména na dostatečnou ochranu před mikroorganismy žijícími v teplé vodě. Způsoby této ochrany jsou různé a jejich volba závisí na konkrétním použití. Tyto dvě oblasti řeší norma ČSN 06 0320/2006 Sb., hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu řeší vyhláška č. 252/2004 zákona č. 258/2000 Sb. Třetí oblastí je energetická náročnost přípravy TUV, kterou se zabývá norma ČSN EN 15316–3.

Požadavky ČSN 06 0320/2006 Sb.

Tato norma přímo popisuje procesy přípravy TV s ohledem na uživatelský komfort, tudíž pracuje s požadovaným velkým množstvím ohřívané vody. Současně popisuje i doporučenou ochranu TV před množením mikroorganismů. Slouží hlavně jako podklad pro návrhové výpočty potřeb TUV. Výpočty v normě obsažené vychází z předpokládané teploty studené vody 10 °C a teploty TV před výtokovou armaturou (před smícháním) 50 až 55 °C, výjimečně 45 až 60 °C (např. do velkých kuchyní ve školách či restauracích jsou povolené teploty vyšší). Tato teplota může být pravidelně navyšována pro potřeby zamezení tvorby bakterií legionely nejméně na 70 °C za předpokladu, že je zajištěna ochrana uživatelů před možným opařením. Norma uvádí, že výpočty jsou stanoveny pro konkrétní místo spotřeby TUV. Potřeba TUV se stanoví jako součet potřeb TUV pro mytí osob, mytí nádobí a úklid. Na tuto potřebu se dále dimenzuje potřeba tepla na ohřev TV.

Požadavky ČSN EN 15316–3

Norma ČSN EN 15316–3 Tepelné soustavy v budovách – Výpočtová metoda pro stanovení potřeb energie a účinností soustavy se skládá ze tří částí, zabývajících se energetickou náročností budovy se zaměřením na potřebu tepla pro ohřev TV. Tyto tři části mapují potřebu energie ve výpočtech postupně od výroby tepla přes jeho distribuci až po jeho sdílení, a to pro určení celkové potřeby tepla podle vztahu. Jedná se tedy o podklad pro bilanční výpočty potřeby energie při přípravě teplé vody.

Požadavky vyhlášky č. 252/2004 zákona č. 258/2000 Sb.

Podle § 3 vyhlášky č. 252/2004 zákona č. 258/2000 Sb. hovoří, že teplá voda nesmí obsahovat mikroorganismy, parazity a látky jakéhokoliv druhu v počtu nebo koncentraci, které by mohly ohrozit veřejné zdraví. Teplá voda je vhodné prostředí pro rozvoj některých, lidskému zdraví nebezpečných, mikroorganismů. Mezi nejznámější z nich patří bakterie Legionella pneumophila, která při vdechnutí může způsobit vážné plicní onemocnění až smrt. Tato bakterie se běžně vyskytuje i ve studené vodě, ale pouze v zanedbatelném množství. V teplé vodě však dochází k jejímu množení. Vzhledem k rizikům vážných zdravotních komplikací je nutné zamezit uvedenému nárůstu bakterií. Nejběžněji používaný způsob ochrany před mikroorganismy je v současnosti termická dezinfekce. To je energeticky velmi náročný proces, při kterém je teplota v zásobníku zvýšena z běžné teploty mezi 60 a 65 °C na více než 70 °C a tato zvýšená teplota je udržována po dobu 3 až 10 minut. Při této teplotě dochází k úhynu bakterií během několika vteřin až minut. Pro správné provedení je ovšem potřeba zajistit průtok takto ohřáté vody celým systémem. Jiným způsobem ochrany před mikroorganismy může být chemická dezinfekce chlorováním, což má ale za následek rychlejší korozi potrubí. Dále může být použita ionizace vody ionty stříbra či mědi, která má vyšší a delší účinnost a která působí i v biofilmu na stěnách potrubí, kde se mohou bakterie také vyskytovat (a kde je proti nim termická dezinfekce méně účinná). Ionizační jednotka má sice vyšší pořizovací náklady, ale při trendu snižování energetické náročnosti budov by bylo vhodné provést podrobnější ekonomickou analýzu, zda a v jakých případech se její pořízení vyplatí oproti úsporám nákladů na termickou dezinfekci.


Další legislativní požadavky

Další legislativní požadavky v oblasti přípravy teplé vody uvádí vyhláška č. 194/2007 Sb. a ČSN EN 806–2, 3. Vyhláška MPO č. 194 / 2007 Sb. popisuje kromě požadovaných teplot TV na výtoku u spotřebitele i dobu dodávky TV o těchto teplotách, podmínky přerušení či odstávky dodávky TV a nepřekročitelným limitům spotřeby energie na přípravu a dodávku TUV. Norma ČSN EN 806-2 se zabývá doporučeními a požadavky na návrh vodovodů uvnitř budovy a vně budovy v rámci nemovitosti a  zabývá zjednodušenou výpočtovou metodou pro dimenzování vnitřních vodovodů v objektech.

Normové požadavky na množství TV

Tyto požadavky definují množství TV, které je uživatelům posuzovaného objektu k dispozici. Normy ČSN 06 0320 a ČSN EN 15316-3, které souvisejí s problematikou množství TV a tedy potřeby energie na její ohřev, slouží každá k jinému účelu a jsou pro ně důležitá jiná kritéria. ČSN 06 0320 se zabývá návrhovými výpočty potřeb TV a hlavním kritériem je pro ni uživatelský komfort. ČSN EN 15316-3-1 je zaměřená na bilanční výpočty celkové energetické náročnosti přípravy teplé vody a jejím hlavním kritériem je snížení této náročnosti.

Legislativní požadavek na teplotu teplé vody

Jedná se o legislativní požadavek na teplotu teplé vody na výtoku z armatury, který je v současnosti 50 až 55 °C s možností poklesu v odběrové špičce až na 45 °C, daný jednak uživatelským komfortem a jednak již uvedenou ochranou proti bakteriím. Za další rozbor stojí případné úpravy této teploty: zda není tato teplota nadhodnocená a o kolik by případně bylo možné ji snížit (za předpokladu jiného řešení ochrany před bakteriemi a zachování běžného uživatelského komfortu). A zda lze toto snížení určit obecně pro všechny typy provozů objektů. Je také třeba zohlednit tepelné ztráty během distribuce teplé vody. Ty jsou ovlivněny tepelnými ztrátami samotného zásobníku a tepelnými ztrátami v rozvodech TUV. Pro tepelné ztráty zásobníku je hlavním kritériem efektivita zateplení zásobníku, tedy optimální tloušťka tepelné izolace z hlediska minimálních tepelných ztrát a ekonomické výhodnosti. Pro tepelné ztráty v rozvodech teplé vody jsou hlavními kritérii délky rozvodů a jejich izolace, významný vliv má i případné použití cirkulačního potrubí a způsob jeho provozu.

Zdroj: tzb-info (zkráceno)