Legislativa v oblasti přípravy teplé vody

Legislativní požadavky v oblasti přípravy teplé vody

Rozdělení jednotlivých požadavků

Legislativu k přípravě TUV můžeme rozdělit do tří hlavních oblastí. První oblastí je v širším měřítku uživatelský komfort, tedy zejména dostatečné množství TUV s dostatečnými parametry teploty. Těmito požadavky se zabývá norma ČSN 06 0320/2006 Sb. Druhou oblastí jsou hygienické požadavky na kvalitu vody, zejména na dostatečnou ochranu před mikroorganismy žijícími v teplé vodě. Způsoby této ochrany jsou různé a jejich volba závisí na konkrétním použití. Tyto dvě oblasti řeší norma ČSN 06 0320/2006 Sb., hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu řeší vyhláška č. 252/2004 zákona č. 258/2000 Sb. Třetí oblastí je energetická náročnost přípravy TUV, kterou se zabývá norma ČSN EN 15316–3.

Požadavky ČSN 06 0320/2006 Sb.

Tato norma přímo popisuje procesy přípravy TV s ohledem na uživatelský komfort, tudíž pracuje s požadovaným velkým množstvím ohřívané vody. Současně popisuje i doporučenou ochranu TV před množením mikroorganismů. Slouží hlavně jako podklad pro návrhové výpočty potřeb TUV. Výpočty v normě obsažené vychází z předpokládané teploty studené vody 10 °C a teploty TV před výtokovou armaturou (před smícháním) 50 až 55 °C, výjimečně 45 až 60 °C (např. do velkých kuchyní ve školách či restauracích jsou povolené teploty vyšší). Tato teplota může být pravidelně navyšována pro potřeby zamezení tvorby bakterií legionely nejméně na 70 °C za předpokladu, že je zajištěna ochrana uživatelů před možným opařením. Norma uvádí, že výpočty jsou stanoveny pro konkrétní místo spotřeby TUV. Potřeba TUV se stanoví jako součet potřeb TUV pro mytí osob, mytí nádobí a úklid. Na tuto potřebu se dále dimenzuje potřeba tepla na ohřev TV.

Požadavky ČSN EN 15316–3

Norma ČSN EN 15316–3 Tepelné soustavy v budovách – Výpočtová metoda pro stanovení potřeb energie a účinností soustavy se skládá ze tří částí, zabývajících se energetickou náročností budovy se zaměřením na potřebu tepla pro ohřev TV. Tyto tři části mapují potřebu energie ve výpočtech postupně od výroby tepla přes jeho distribuci až po jeho sdílení, a to pro určení celkové potřeby tepla podle vztahu. Jedná se tedy o podklad pro bilanční výpočty potřeby energie při přípravě teplé vody.

Požadavky vyhlášky č. 252/2004 zákona č. 258/2000 Sb.

Podle § 3 vyhlášky č. 252/2004 zákona č. 258/2000 Sb. hovoří, že teplá voda nesmí obsahovat mikroorganismy, parazity a látky jakéhokoliv druhu v počtu nebo koncentraci, které by mohly ohrozit veřejné zdraví. Teplá voda je vhodné prostředí pro rozvoj některých, lidskému zdraví nebezpečných, mikroorganismů. Mezi nejznámější z nich patří bakterie Legionella pneumophila, která při vdechnutí může způsobit vážné plicní onemocnění až smrt. Tato bakterie se běžně vyskytuje i ve studené vodě, ale pouze v zanedbatelném množství. V teplé vodě však dochází k jejímu množení. Vzhledem k rizikům vážných zdravotních komplikací je nutné zamezit uvedenému nárůstu bakterií. Nejběžněji používaný způsob ochrany před mikroorganismy je v současnosti termická dezinfekce. To je energeticky velmi náročný proces, při kterém je teplota v zásobníku zvýšena z běžné teploty mezi 60 a 65 °C na více než 70 °C a tato zvýšená teplota je udržována po dobu 3 až 10 minut. Při této teplotě dochází k úhynu bakterií během několika vteřin až minut. Pro správné provedení je ovšem potřeba zajistit průtok takto ohřáté vody celým systémem. Jiným způsobem ochrany před mikroorganismy může být chemická dezinfekce chlorováním, což má ale za následek rychlejší korozi potrubí. Dále může být použita ionizace vody ionty stříbra či mědi, která má vyšší a delší účinnost a která působí i v biofilmu na stěnách potrubí, kde se mohou bakterie také vyskytovat (a kde je proti nim termická dezinfekce méně účinná). Ionizační jednotka má sice vyšší pořizovací náklady, ale při trendu snižování energetické náročnosti budov by bylo vhodné provést podrobnější ekonomickou analýzu, zda a v jakých případech se její pořízení vyplatí oproti úsporám nákladů na termickou dezinfekci.


Další legislativní požadavky

Další legislativní požadavky v oblasti přípravy teplé vody uvádí vyhláška č. 194/2007 Sb. a ČSN EN 806–2, 3. Vyhláška MPO č. 194 / 2007 Sb. popisuje kromě požadovaných teplot TV na výtoku u spotřebitele i dobu dodávky TV o těchto teplotách, podmínky přerušení či odstávky dodávky TV a nepřekročitelným limitům spotřeby energie na přípravu a dodávku TUV. Norma ČSN EN 806-2 se zabývá doporučeními a požadavky na návrh vodovodů uvnitř budovy a vně budovy v rámci nemovitosti a  zabývá zjednodušenou výpočtovou metodou pro dimenzování vnitřních vodovodů v objektech.

Normové požadavky na množství TV

Tyto požadavky definují množství TV, které je uživatelům posuzovaného objektu k dispozici. Normy ČSN 06 0320 a ČSN EN 15316-3, které souvisejí s problematikou množství TV a tedy potřeby energie na její ohřev, slouží každá k jinému účelu a jsou pro ně důležitá jiná kritéria. ČSN 06 0320 se zabývá návrhovými výpočty potřeb TV a hlavním kritériem je pro ni uživatelský komfort. ČSN EN 15316-3-1 je zaměřená na bilanční výpočty celkové energetické náročnosti přípravy teplé vody a jejím hlavním kritériem je snížení této náročnosti.

Legislativní požadavek na teplotu teplé vody

Jedná se o legislativní požadavek na teplotu teplé vody na výtoku z armatury, který je v současnosti 50 až 55 °C s možností poklesu v odběrové špičce až na 45 °C, daný jednak uživatelským komfortem a jednak již uvedenou ochranou proti bakteriím. Za další rozbor stojí případné úpravy této teploty: zda není tato teplota nadhodnocená a o kolik by případně bylo možné ji snížit (za předpokladu jiného řešení ochrany před bakteriemi a zachování běžného uživatelského komfortu). A zda lze toto snížení určit obecně pro všechny typy provozů objektů. Je také třeba zohlednit tepelné ztráty během distribuce teplé vody. Ty jsou ovlivněny tepelnými ztrátami samotného zásobníku a tepelnými ztrátami v rozvodech TUV. Pro tepelné ztráty zásobníku je hlavním kritériem efektivita zateplení zásobníku, tedy optimální tloušťka tepelné izolace z hlediska minimálních tepelných ztrát a ekonomické výhodnosti. Pro tepelné ztráty v rozvodech teplé vody jsou hlavními kritérii délky rozvodů a jejich izolace, významný vliv má i případné použití cirkulačního potrubí a způsob jeho provozu.

Zdroj: tzb-info (zkráceno)

Termostatický směšovací ventil

Termostatické směšovací ventily

Termostický směšovací ventil je zařízení, které kontroluje a reguluje míchání teplé a studené vody tak, aby byl zajištěn výstup konstantní teploty a nedošlo k opaření. Termostatický směšovací ventil přesně kontroluje a reguluje teplotu při koupání, sprchování a mytí rukou. Ventily jsou navrženy tak, aby požadovaná teplota vody zůstala neměnná i při změně vstupního tlaku/průtoku. Mechanické ventily se těmto změnám nejsou schopny přizpůsobit. Termostatické ventily v dnešní době existují i v digitální variantě. Lze je nainstalovat do van nebo jako součást sprchových armatur. Teplá a studená voda vstupující do ventilu se mísí tak, aby výsledná teplota odpovídala dle nastavení uživatele. Tepelný senzor uvnitř ventilu automaticky smísí teplou a studenou vodu tak, aby bylo dosaženo požadované teploty.  V případě výpadku zdroje studené vody rozpozná ventil nebezpečí příliš horké vody a sám se vypne. Voda se také vypne při výpadku zdroje teplé vody, jako prevence proti tepelnému šoku. 


Složení směšovacího ventilu

Termostatický prvek
Tepelně citlivý prvek, jež se roztahuje nebo smršťuje v závislosti na teplotě vody, kterou je obklopován. Když termostatický prvek zaznamená změnu teploty vody, dá pokyn pístu ke změně proporce přiváděné teplé nebo studené vody, které se ve ventilu míchají.

Píst
Obvykle je propojen s termostatickým prvkem. Píst se pohybuje tam a zpět přes vstupy studené a teplé vody, čímž mění teplotu výsledné směsi.

Pružina
Když se termostatický prvek rozšiřuje (otepluje), pohybuje pístem a stlačuje tak pružinu. Když se termostatický prvek ochladí, stáhne se a pružina tak tlačí píst zpět.

Termostatické směšovací ventily mají běžně oddělené nastavení teploty (obvykle zamčené pod svrchní krytem). To může být upraveno tak, aby byl píst v jiné pozici, čímž upraví proporci požadované teplé a studené vody, respektive jejich směsi.


Více než 3/4 vážných opaření utrpí děti ve věku do 5 let. Omezením teploty vody a zabráněním náhlé změně její teploty, chrání termostatické směšovací ventily své uživatele a jsou logickou prevencí vážných zranění způsobených opařením. Příliš vysoká teplota ve vaně je příčinou až 70 % všech opaření v domácnostech. Malé děti a jejich pokožka jsou na tepelné změny mnohem citlivější a tím jsou vystaveny většímu riziku. Další rizikovou skupinou jsou lidé s různým zdravotním postižením, bez schopnosti vnímat rizika nebo reagovat na nebezpečné situace. Termostatické směšovací ventily fungují jako prevence těchto událostí. Maximální teplota vody na výstupu, která je standardně používána při cirkulaci v otopných systémech, je 50°C. Mnoho nově instalovaných systémů reguluje teplotu vody na 48°C, jako prevenci proti opaření a tím způsobení vážných zranění. Dalším vážným nebezpečím, kterým jsou směšovací ventily schopny předcházet, je nebezpečí vzniku bakterie "Legionella Pneumophila". Z toho důvodu musí být voda ohřáta na 60°C, což funguje jako prevence vzniku těchto bakterií. Tato teplota je však pro člověka nebezpečná - může způsobit popáleniny. Nejčastějším řešením je tak termostatický směšovací ventil, kterým lze kontrolovat celý systém. Doporučení: Vždy, když jste požádáni o kontrolu starého rozvodu vody nebo o zhotovení rozvodu nového, proveďte následující nenáročný test: Je zde ventil, který omezuje teplotu horké vody? Je funkční? Udržuje správnou teplotu vody – maximálně 50°C? Jestliže ne, nainstalujte nový termostatický směšovací ventil. ESBE Basic 35–60° má ten správný teplotní rozsah a funkci ochrany před opařením, která zastaví horkou vodu v případě, že dojde ke ztrátě tlaku studené vody.

TSV jsou obvykle velmi spolehlivé, životnost bude typicky záležet na způsobu instalace, provozních podmínkách a kvalitě údržby - klíčovým faktorem je například tvrdost vody. Standardní životnost je 5 let, během této doby by TSV měly být servisovány, případně po této době vyměněny - v závislosti na opotřebení. TSV rychle reaguje na změny zvolené teploty, což je zajištěno odbornou certifikací, kterou ventily ESBE mají. Tato certifikace je pravidelně ověřována u třetích stran a je tak zaručeno, že i během náhlé změny teploty nedojde k opaření. Nicméně se může stát, že při prudké změně mezi minimální a maximální teplotou dojde ke zvýšení o cca 7 stupňů nad nastavené maximum. Moderní směšovací ventily jsou schopny tento extrém nad maximem potlačit po dobu 1.2, respektive 0.5 sekund - dobu, na kterou může dojít k teplotním extrémům o 7, respektive na 50 stupňů.

Teplo ze solárních panelů je sice levné, ale nepravidelné, kvůli tomu se využívá systému akumulace tepla a jeho následné redistribuce do topných systémů. Při instalaci pouze jednoho okruhu dochází k tomu, že si systém bere teplou vodu shora. Pokud nainstalujete druhý okruh a dva ventily ESBE Basic 35–60°, budou ventily brát co nejdéle teplou vodu ze střední části tak, aby udržely vodu v horní části zásobníku horkou. Se dvěma okruhy a s ESBE Basic 35–60° na primární straně je sluneční energie lépe využita i za chladnějších dnů. Tímto způsobem je voda ze slunečního panelu uvolněna v nižší části zásobníku, aby nerušila tu nejteplejší vrstvu vody v jeho nejvyšší části. Čím delší dobu může systém akumulace udržovat vyšší teplotu, tím rychlejší je návratnost nákladů. Současně ventily zajistí, aby byl systém teplé vody chráněn před možnosti opaření.

Instalatér solárních soustav

Instalatér solárních termických soustav (kód:23-099-M)

Rozhodli jste se pro pořízení solárního systému na ohřev TUV a hledáte nyní možnost  nejlevnější montáže, kterou svěříte do rukou neodborné osoby? Chceme Vás tímto upozornit na rizika, kterým se tímto krokem vystavujete. Stejně jako v jiných specifických technických oborech, také v provádění instalací termických tepelných soustav je potřeba, aby osoba, která takovou činnost vykonává, byla tzv. fundovaná neboli splňovala kvalifikační úroveň, orientovala se v legislativě, teoretických znalostech problematiky a byla schopná prakticky řešit kompletní instalaci. Takovéto osvědčení se vydává po splnění daných podmínek vydaných MPO ČR a je platné po dobu 5 let.

Montáž solárního systému takovou osobou nebo firmou je také jednou z podmínek pro získání dotací v programu Nová zelená úsporám SFŽP ČR. Vyhnete se tak nejen administrativním nedostatkům při žádosti o dotaci, ale budete si jisti, že zařízení do kterého jste investovali významnou část Vašich financí, a které Vám má sloužit desetiletí a spořit Vám Vaše výdaje za energie bude plně funkční nebo nebude trvale poškozeno a znehodnoceno neodbornou montáží. Jaké tedy taková osoba musí splňovat podmínky se můžete dočíst v následujících řádcích.

 

Autorizující orgán: Ministerstvo průmyslu a obchodu

Skupina oborů: Strojírenství a strojírenská výroba (kód: 23)

Týká se povolání: Kvalifikační úroveň NSK - EQF: 4

 

Odborná způsobilost

Název/ Úroveň

Orientace v legislativě a certifikacích v solárních termických soustavách: 4

Orientace v solárních tepelných kolektorech: 4                                                                                                      

Orientace v solárních termických soustavách: 4                                                                                                     

Výpočty solárních termických soustav: 4                                                                                                                 

Instalace, údržba a servis solárních termických soustav: 4                                                                                        

Platnost standardu: Standard je platný od: 19.12.2014

 

Kritéria a způsoby hodnocení

Orientace v legislativě a certifikacích v solárních termických soustavách

Kritéria hodnocení/ Způsoby ověření

  1. Uvést normy týkající se solárních kolektorů a soustav: Písemné ověření s ústním zdůvodněním

  2. Uvést legislativní dokumenty týkající se instalací solárních termických soustav: Písemné ověření s ústním zdůvodněním

  3. Uvést certifikační systémy a značky pro solární kolektory a soustavy: Písemné ověření s ústním zdůvodněním

Je třeba splnit všechna kritéria.

 

Orientace v solárních tepelných kolektorech

Kritéria hodnocení/ Způsoby ověření

  1. Vyjmenovat základní druhy solárních kolektorů: Ústní ověření

  2. Změřit rozměry a vypočítat plochu apertury solárního kolektoru: Praktické předvedení s ústním zdůvodněním

  3. Vypočítat účinnost solárního kolektoru na základě specifikace výrobce: Písemné ověření s ústním zdůvodněním

  4. Popsat vliv orientace a sklonu solárních kolektorů na výkon: Ústní ověření

  5. Popsat možnosti uchycení solárních kolektorů pro různé druhy střech: Ústní ověření

Je třeba splnit všechna kritéria.

 

Orientace v solárních termických soustavách

Kritéria hodnocení/ Způsoby ověření

  1. Popsat funkci solární termické soustavy: Písemné ověření s ústním zdůvodněním

  2. Vysvětlit stav solární termické soustavy bez odběru tepla: Písemné ověření s ústním zdůvodněním

  3. Čtení výkresu solární termické soustavy: Praktické předvedení s ústním zdůvodněním

  4. Kontrola správného zapojení solární termické soustavy ve výkresu: Praktické předvedení s ústním zdůvodněním

Je třeba splnit všechna kritéria.

 

Výpočty solárních termických soustav

Kritéria hodnocení/ Způsoby ověření

  1. Určit potřebnou plochu solárních kolektorů pro danou potřebu tepla: Písemné ověření s ústním zdůvodněním

  2. Určit roční tepelné zisky solární termické soustavy a úsporu energie instalací solární termické soustavy: Písemné ověření s ústním zdůvodněním

  3. Uvést rámcově současné ceny energií a prvků solární termické soustavy: Písemné ověření s ústním zdůvodněním

  4. Vypočítat prostou dobu návratnosti solární termické soustavy: Písemné ověření s ústním zdůvodněním

Je třeba splnit všechna kritéria.

 

Instalace, údržba a servis solárních termických soustav

Kritéria hodnocení/ Způsoby ověření

  1. Popsat způsob a prostředky instalace solární termické soustavy: Písemné ověření s ústním zdůvodněním

  2. Provést kontrolu teplonosné kapaliny: Praktické předvedení s ústním zdůvodněním

  3. Provést funkční zkoušku a uvést solární termickou soustavu do zkušebního provozu: Praktické předvedení s ústním zdůvodněním

  4. Doplnit teplonosnou kapalinu do soustavy: Praktické předvedení  s ústním zdůvodněním

  5. Natlakovat expanzní nádobu: Praktické předvedení s ústním zdůvodněním

  6. Uvést vhodné materiály potrubí a tepelné izolace pro solární termické soustavy: Písemné ověření s ústním zdůvodněním

  7. Nastavit průtok kapaliny v solární termické soustavě: Praktické předvedení s ústním zdůvodněním

  8. Provést kontrolu správnosti umístění a montáže prvků solární termické soustavy: Praktické předvedení s ústním zdůvodněním

Je třeba splnit všechna kritéria.


Kdo se může přihlásit ke zkoušce?

* střední odborné vzdělání s výučním listem v oboru 36-52-H/01 Instalatér, zaměření topenář

* osvědčení o získání profesní kvalifikace Topenář (36-004-H) na základě zákona č.179/2006Sb., o uznávání výsledků dalšího vzdělávání.

* úplné střední odborné vzdělání s maturitní zkouškou v oborech stavebnictví nebo strojírenství

Pro úspěšné splnění požadavků testu: Za úspěšné splnění testu se považuje 75% správně odpovězených otázek.

Výsledné hodnocení

Zkoušející hodnotí uchazeče zvlášť pro každou kompetenci a výsledek zapisuje dozáznamu o průběhu a výsledku zkoušky. Výsledné hodnocení pro danou kompetenci musí znít „splnil“ nebo „nesplnil“. Výsledné hodnocení zkoušky zní buď „vyhověl nebo nevyhověl“

Doba přípravy na zkoušku

Celková doba přípravy na zkoušku (včetně případných časů, kdy se uchazeč připravuje během zkoušky) je 30 až 60 minut. Do doby přípravy na zkoušku se nezapočítává doba na seznámení uchazeče s pracovištěm a s požadavky BOZP a PO.

Doba pro vykonání zkoušky

Celková doba trvání vlastní zkoušky (bez času na přestávky a na přípravu) je 3 až 5 hodin.