Bakterie Legionella - malá mrška

• ​Legionella je bakterie způsobující infekci v organismu a následné horečnaté onemocnění. Může mít lehké projevy podobné těm chřipkovým jako jsou teploty, kašel, bolesti svalů, hlavy apod. – označuje se jako tzv. Pontiacká horečka (podle města kde se vyskytla epidemie této nemoci).
• Legionářská nemoc je potom zapříčiněná bakterií Legionella pneumophilla. Ta postihuje zejména dýchací cesty a způsobuje zápal plic (pneumonii). Při tomto onemocnění může mít nemocný vysoké horečky, zimnice, obtíže s dýcháním, zpočátku se objevuje suchý kašel bez vykašlávání hlenu, mohou se také objevit bolesti na hrudi při kašli nebo dýchání, nevolnost, zvracení, průjmy či bolesti břicha. Při tomto stavu vyžaduje již léčba užívání antibiotik. Při včasné antibiotické a symptomatologické léčbě trvá nemoc zhruba 14 dní až tři týdny. Doba od vstupu bakterie do organismu do počátku projevů onemocnění je 2 - 10 dní, jedná se o tzv. inkubační dobu. Při vážném průběhu zápalu plic se může zejména u starších osob, či u osob s poruchami imunity jednat až o život ohrožující stav.
• Bakterie Legionella se vyskytuje ve vodě, či ve vlhké půdě. Mezi nejčastější cesty přenosu patří bojlery, klimatizace, sp​rchy, zvlhčovače vzduchu, vířivky, chladící věže, termální bazény, provzdušňovací nádrže, odpařovací kondenzátory, vzduchotechnika apod. Přenos z člověka na člověka nebyl prokázán. První popsaný případ epidemie této nemoci byl na sjezdu Amerických válečných veteránů –  legionářů ve Filadelfii v druhé polovině 20 století, kteří se hromadně nakazili z hotelové klimatizace. Odtud pochází název legionářská nemoc.

• Legionella se množí v teplém, vlhkém prostředí při teplotách 20 – 45 °C. Pro svůj růst potřebuje hodně živin a to zejména přítomnost kovů. Právě proto se jí daří v rozvodech teplé vody a v klimatizacích. 
• V nekvalitních zásobnících a bojlerech se však při nesprávném používání a údržbě mohou tvořit usazeniny a s nimi i nebezpečné bakterie. Problémy s usazeninami a tvorbou nebezpečných bakterií, jako je legionella, způsobující horečnaté onemocnění podobné zápalu plic, nastávají hlavně ve starších bojlerech a zásobnících. 
  
• Na vině je především koroze vnitřních stěn a zanesení ohřívače usazeninami – vodním kamenem. Svou roli však hraje i nízká teplota cirkulace vody, vysoká mikrobiální koncentrace, zbytky instalatérských materiálů jako např. gumová těsnění, nevhodná konstrukce zásobníku. Zvláštní obezřetnost se doporučuje věnovat teplotě vody v zásobnících. Nežádoucí bakterie, které se mohou v zásobníku a rozvodech teplé vody množit, nemají rády příliš horkou vodu. Pro jejich eliminaci je zpravidla nutné nastavit teplotu vody vyšší než 60 °C. 
  
• Pokud je teplota nižší než 20°C bakterie se sice nerozmnožuje, ale ukládá se do fáze ve které dokáže dlouho přežívat dokud se teplota opět nezvýší.
  Při teplotě 55°C umírá bakterie do 5-6 hodin.
  Při teplotě 60°C je to cca 30 minut.
  Při teplotě nad 66°C umírá do 2 minut.
  Při teplotách vyšších než 72°C již není schopna bakterie přežít a ihned umírá.
• Moderní zásobníky, které splňují přísné hygienické normy, je ale možné bez obav z množení bakterií provozovat již při teplotě akumulační vody 50 °C, takový provoz je pak ekonomičtější. Podmínkou ale je, aby byla zajištěna nezbytná výměna vody.
  
• Množení bakterií a tvorbě usazenin zabráníte také správnou instalací zásobníku a potrubí. Velikost zásobníku by měla odpovídat spotřebě domácnosti s ohledem na počet osob. Chybou je, je-li zásobník příliš malý nebo příliš velký. Ve zbytečně velkém zásobníku se totiž voda nevyměňuje tak často, což poskytuje příležitost k množení bakterií. 
  
• Potrubí, které odvádí teplou vodu do koupelny či kuchyně, by mělo být vedeno nejkratší cestou a co nejvíce přímo, bez zbytečných ohybů či kolen. Právě v různých ohybech se mohou tvořit usazeniny a množit bakterie. Po delší odstávce je dobré přechodně zvýšit teplotu vody v zásobníku na 65 – 70 °C. 
  
• Nejekonomičtější provoz je pak při takové teplotě, kdy teplou vodu nemusíte příliš ředit studenou.
  
• Prevencí je hlavně dobrá hygiena všech ohřívacích zařízení a dostatečná teplota vody.
  
• Také světová zdravotnická organizace doporučuje provozovat ohřev TUV vyšší než  60°C k prevenci šíření Legionelly v pitné vodě.

• Všechny části domácího systému pro ohřev teplé vody by měly být správně udržovány. To je důležité zejména u elektrických bojlerů. 
• Je nutné, aby odborník posoudil stav topné spirály a dalších elektrických obvodů a všechny součásti případně vyčistí nebo doporučí jejich výměnu. Topné těleso a čidla teploty zanesené usazeninami zvyšují spotřebu elektřiny a v zaneseném bojleru se také snáze množí bakterie. Pravidelná kontrola všech částí domácích zařízení pro ohřev teplé vody je důležitá zejména v oblastech s tvrdou vodou. V nich je riziko zanesení spotřebiče vodním kamenem největší. Jedná se tedy o rozvody napojené na studniční vody.
  
• Spoustu domácností využívá právě zásobníkové ohřívače vody. I když se technologie a materiály používané pro jejich výrobu neustále optimalizují, stále je potřeba, aby nebyla pravidelná údržba zásobníku TUV zanedbána. Mnohé ohřívače vody mají v návodu přímo doporučení, že byste neměli snižovat teplotu pod 60 °C. 
  
• Na hygienickou kvalitu teplé vody může mít negativní vliv i delší odstávka ohřívače a zásobníku. Jedná se např. o období dovolené nebo sezónního využívání objektu. Po opětovném používání tohoto zařízení doporučujeme zařízení zkontrolovat a odpustit část teplé vody do odpadu.
  
• K odstranění bakterie Legionelly, která se velmi často vyskytuje v systémech s teplou užitkovou vodou se používají nejrůznější inovativní řešení v produkci výrobců těchto zařízení, k nimž patří například suché keramické těleso nebo univerzální závěs. 
  
• Zvýšený výskyt bakterie Legionelly ve vodě, vodovodním potrubí v České republice se tedy stal podnětem v vytváření takových technických opatření, které její tvorbě musí zabránit. V tomto případě hovoříme o tzv. funkci antilegionelly. Touto funkcí jsou vybaveny všechny solární systémy. Solární regulátor zajistí pomocí solárních kolektorů nahřátí zásobníku čas od času na vysokou teplotu cca 70°C, která zahubí všechny případné bakterie v zásobníku vody.
  

• ​Protože je nemožné provozovat vodovodní sítě zcela bez mikroorganismů (včetně Legionelly) byly stanoveny limity Legionell ve vodě. Ty stanovuje vyhláška č. 252/2004 Sb. ve které je pro zdravotnická zařízení pro pacienty s poruchami imunity je stanoven limit 0 KTJ/100 ml (kolonií tvořící jednotky) a pro ostatní nemocnice, či ubytovací zařízení 100 KTJ/100 ml.
  
• Dalšími vhodnými doporučeními pro omezení výskytu Legionelly jsou udržovat rozvody studené vody pod 20°C a při výstavbě vodovodních systémů zvolit vhodné materiály potrubí. Například voda v měděném potrubí nepodporuje tolik množení mikroorganismů jako v plastovém potrubí. Jedná se o tzv. ulpívání biofilmu, kdy u mědi uplívá cca 2% naproti tomu u plastu je to 25-43% biofilmu.

• Jedná se o tzv. termickou dezinfekci, kdy zvýšením teploty v ohřívači a proplachem odběrných míst po určitou dobu zredukujeme kromě výskytu Legionelly i ostatní bakterie a plísně. Doporučený proplach sítě je při 71 °C alespoň 5 minut. Při vzdálenějším odběrném místě by výtoková teplota měla být vyšší než 60 °C a měla by trvat alespoň 10 minut. 
• Více si můžete přečíst o tzv. metodě: ‚‚superheat and flush''. Hlavní výhodou termické dezinfekce je že nedochází ke změně kvality, nebo složení vody. Jedná se také o nejjednodušší a nejlevnější způsob dezinfekce TUV kterou si můžete provést u vás doma sami.  Mezi další metody dezinfekcí vody se řadí například chemické dezinfekce (chlór, ozon apod.) či dezinfekce UV zářením. 

• Metoda "superheat and flush" je jeden ze způsobů, jak provést termickou dezinfekci vody a minimalizovat riziko růstu Legionelly v potrubí. Jedná se o proces zahrnující zvýšení teploty vody nad 60 °C po dobu minimálně 30 minut, následované flushováním (proplachováním) potrubí horkou vodou, aby se odstranily usazeniny a bakterie.
  
• Tato metoda je účinná v případech, kdy jsou potrubí a zařízení dostatečně přístupné pro údržbu a čištění. Superheat and flush se obvykle používá v situacích, kdy jiné metody dezinfekce nejsou praktické nebo účinné, například v případech, kdy jsou potrubí velmi rozvětvené nebo je obtížné je demontovat.
  
• Je důležité poznamenat, že provádění této metody vyžaduje zkušeného technika a musí být provedena s opatrností, aby nedošlo k poškození potrubí nebo jiných součástí vodního systému.
  

• ​Pozor na dimenzování rozvodů TUV! Další překážkou efektivní termodezinfekce je současná legislativa. ČSN 83 0616 – Jakost teplé užitkové vody normuje teplotu TUV v rozmezí 45 až 60 °C. Tím je i dáno, že stávající rozvody TUV nemusí být dimenzovány na teploty přes 70 °C.
  

Pro hlubší pochopení výskytu legionářské nemoci je užitečné zkoumat epidemiologické údaje. Výzkum ukazuje, že legionella se vyskytuje s různou prevalencí v závislosti na geografické oblasti, přičemž určité klimatické podmínky mohou podporovat její šíření. Sezónní výkyvy, jako je vyšší výskyt v teplých letních měsících, jsou běžné. Nejvíce ohrožené skupiny zahrnují osoby starší 50 let, kuřáky a jedince s oslabeným imunitním systémem.

Správná diagnostika legionářské nemoci vyžaduje specifické laboratorní testy. Mezi nejčastější patří kultivace bakterií z respiračních vzorků, detekce legionelly pomocí polymerázové řetězové reakce (PCR) a testy pro antigenní detekci v moči. Výběr diagnostické metody závisí na klinickém stavu pacienta a dostupnosti testů.

Efektivní léčba legionelózy zahrnuje použití specifických antibiotik, jako jsou makrolidy (azithromycin) a fluorochinolony (levofloxacin). Výběr antibiotika závisí na několika faktorech, včetně věku pacienta, přítomnosti přidružených zdravotních problémů a možné rezistence na antibiotika. Včasná a cílená antibiotická terapie je klíčová pro úspěšné uzdravení.

Kromě opatření na úrovni zařízení by jednotlivci měli dodržovat určitá preventivní opatření, aby minimalizovali riziko expozice legionelle. To zahrnuje pravidelné čištění a dezinfekci sprch, údržbu domácích vodních systémů a vyhýbání se stagnující vodě v zařízeních jako jsou humidifikátory nebo klimatizace.

Je důležité seznámit se s právními předpisy a standardy týkajícími se kontroly legionelly. V mnoha zemích existují specifické normy pro limity legionelly ve vodě, které jsou určeny pro různé typy zařízení, jako jsou zdravotnická zařízení a ubytovací zařízení. Tyto normy jsou navrženy tak, aby chránily veřejné zdraví a zajišťovaly bezpečnost vodního prostředí.

Rozšíření a prevalenci legionelly mohou ovlivnit klimatické změny. S rostoucími teplotami a extrémními povětrnostními jevy se může zvyšovat riziko výskytu legionelly ve vodních systémech.